PŘÍSPĚVKY A NÁZORY  NAŠICH KANDIDÁTŮ

Vytkli  jsme si společný cíl  - spolupracovat při vytváření podmínek pro lepší život Třebováků. Základní teze našeho programu nejsou ještě formulovány zcela přesně, chceme  je dotvořit  také  pomocí diskuze o tom, co je právě nyní  nejdůležitější pro Vás spoluobčany. Sami se snažíme být aktivní, přicházet s konkrétními  problémy. Nechceme psát obecná klišé, ale bavit se o konkrétních projektech. Prioritou nemůže být  např. získání dotace za každou cenu, ale vždy musíme posuzovat a porovnávat její potřebu, získanou přidanou hodnotu a vynaloženou cenu. Dosud se dařilo realizovat velké projekty s velkou přidanou hodnotou. Nyní je před námi období mnohem složitější.  I když získáme další dotace, bude jejich dofinancování větším problémem. Prodejem městského majetku bude možné získat řádově menší peníze, daňové příjmy města rozhodně nerostou a musíme splácet poměrně velké úvěry. Letos činí dluhová služba 12,5 milionu Kč, vzhledem k odloženým splátkám u úvěru na dopravní terminál to ještě naroste. To znamená, že budeme muset hodně zvažovat do čeho se pustit a co ještě může počkat, protože by to např. sloužilo jen úzké skupině lidí.  Neměli bychom posuzovat záměry  samostatně, ale vždy zvažovat více možností, porovnávat je mezi sebou a před odsouhlasením také znát i ekonomické dopady a požadavky na městský rozpočet. Každý odhlasovaný záměr totiž něco stojí, i když  se nakonec nerealizuje (např. větrné elektrárny,  osvětlené lyžařské okruhy).                     Mgr. Milan Mikolecký

Jak dál v kultuře a uměleckém školství?  

Opět nás čekají volby do zastupitelstva města. To je ten vhodný čas, kdy se zamýšlíme nad uplynulými čtyřmi roky a hodnotíme výsledky práce vedení města  a současného zastupitelstva. Mělo by být pravidlem, že by se měli vyjadřovat k jednotlivým oblastem vždy ti, kteří k tomu mají patřičnou aprobaci a vzdělání. Jejich názory, hodnocení, či myšlenky by měly být brány více v úvahu. Právě z výše jmenovaných důvodů se ve svém zamyšlení budu držet toho, v čem mám dlouholeté zkušenosti a potřebné vzdělání. Naše Základní umělecká škola vychovává děti od velmi útlého věku (cca od 5 let), přes žáky základních škol až po studenty středních škol, často i vysokoškoláky    a dospělé. Získávají vědomosti a dovednosti ve čtyřech oborech (hudební, taneční, výtvarný – vč. keramiky a literárně dramatický). Domnívám se, že je to nezastupitelná role ZUŠek nejen v podchycení talentů, ale i  kultivování charakteru dětí a mládeže, předcházení různým asociálním jevům, které se již řadu let u mladistvých vyskytují. Neméně důležitou rolí je vlastně výchova nových návštěvníků divadel, výstav, koncertů  a dalších kulturních akcí. Tím jsou Základní umělecké školy skutečně nepostradatelným článkem v oblasti kulturního života společnosti. Chceme-li se jednou dočkat toho, že si nebudeme muset stěžovat na malou návštěvnost kulturních akcí, je třeba začít více podporovat Základní umělecké školy, jakož i ostatní instituce, které se kulturním vzděláváním dětí a mládeže zabývají. A to i finančně. Je naprosto nutné dokončit potřebné opravy  také základních škol, zlepšit jejich celkové vybavení i estetický vzhled.

Víme, že v oblasti sportu se vynakládají nesrovnatelně větší částky na budování areálů, stadionů a celkového zlepšování podmínek. V našem městě tomu není jinak. Ano, to je také potřeba, ale je třeba ty pomyslné jazýčky vah přece jen trochu vyrovnat.  Možná někteří namítnou, že se zde přece zrekonstruovala Malá scéna, máme Kulturní centrum atp. To je sice pravda, ale je třeba si přiznat, jak značné úspory byly nutné, vč. zredukování projektu v oblasti zázemí, spec. u Malé scény,  aby mohla být realizována její rekonstrukce. Dodnes se nepodařilo zabudovat tolik potřebnou klimatizaci ve velkém sále Kulturního centra. To jsou pouze dva příklady.

Abych byl objektivní, tak musím konstatovat, že má naše Základní umělecká škola účinkování v Malé scéně i v Kulturním centru hrazené Městem. Za to je třeba upřímně poděkovat. I tak to však ale není pro nás vyhovující řešení. Nemáme vlastní sál a to je pro nás přetrvávající velká komplikace. Celá desetiletí měla „hudebka“ vlastní sál v Dělnickém domě, dnešním Kulturním centru, kde si mohli vyučující i opakovaně s dětmi vyzkoušet připravovaná vystoupení na hudební besídku, či koncert. Taneční obor a liter. dramatický obor si tam mohl taktéž nazkoušet detailně svá připravovaná vystoupení. LDO se tam dokonce vyučoval dle pravidelného rozvrhu. Tyto individuální zkoušky se nedají předem naplánovat. V současné době máme možnost zkoušet např.  v Malé scéně odpoledne v den besídky, či koncertu. A to je skutečně velmi málo. Jsme nuceni všechny akce naplánovat na  začátku sezóny, když samozřejmě nevíme, jak se nám jednotlivé besídky budou tzv. plnit. To nezmiňuji taneční obor a jeho potřebu občas zkoušet v sále a nejhůře postižený literárně dramatický obor, který by potřeboval jeviště tehdy, když je to zrovna potřeba, příp. na jevišti vyučoval tak, jak tomu bylo v Dělnickém domě. Velkou komplikací je samozřejmě časté stěhování těžkých větších nástrojů (cembalo, bicí souprava pro taneční orchestr, klávesy, stojany apod.). Nemám na tyto činnosti žádný spec. personál, nemluvě o tom, že tím zmíněné nástroje velmi trpí. Ve vlastním sále by mohly být uloženy trvale.  V současné době se naskýtá možnost využít opuštěné truhlárny, která přímo navazuje na budovu ZUŠ v Kozlovské ul., a potřebný koncertní sálek zde pro školu  postavit. Podmínky pro více než 500 žáků by se tím nepopsatelně zlepšily a i kvalita výuky by velmi stoupla.

Samozřejmě, že to je pouze to nejpodstatnější, neuváděl jsem ještě opravy  a doplnění inventáře (hudební nástroje, oblečení do tanečního a liter. dram. oboru, modernější vybavení výtvarného oboru atd.). Zdá se to sice, jako neskromné požadavky, ale já jsem přesvědčen, že se tyto investice mnohonásobně vrátí v podobě kultivované, citlivé a slušné mladé generace.

Stejnou důležitost mají samozřejmě městské muzeum i prostorná městská knihovna, bez kterých nemůže žádné kulturní město existovat.  Budu-li se snažit odpovědět na otázku „jak dál v kultuře a uměleckém školství“, vidím jednoznačný cíl. V dalším období musíme zaměřit naši pozornost   i investiční plány hlavně  na kulturu, základní a umělecké školství.

                                                    MgA. Bohuslav Mimra, ředitel Základní umělecké školy v České Třebové

 

Pomáhám s velkými investicemi v dopravě, pracuji s tenisovou mládeží.

I když jsem již téměř osm let v České Třebové fyzicky přítomen většinou jen o víkendu, o své rodné město se zajímám. Snažím se svojí troškou do mlýna přispět a pomoci všemu dobrému, co se v našem městě buduje a připravuje. Poslední čtyři roky pracuji ve finančním výboru Města Česká Třebová a tím jsem i detailně obeznámen s rozpočtem a finančními možnostmi našeho města. Vím, že na další finančně náročné investiční akce mít nebudeme a to je třeba všem našim Třebovákům říci již nyní, před volbami.. Po celý svůj život se profesně zajímám o dopravu. Díky tomu  jsem se v uplynulém období  snažil využít své zkušenosti a znalosti této problematiky. Pomáhal jsem také svými kontakty, myslím, že to budu moci využít i v dalším období Stále aktuální  je výstavba ale i trasování R 35,  dálniční přivaděč z České Třebové ale i obchvat města.  Za důležité považuji také prosadit zastavování vlaků vyšší kvality v České Třebové, současný návrh  budoucího grafikonu na rok 2011 s rozšířením zastávek EC + IC  vlaků nepočítá. V minulém období jsem orgánům  města  také rád pomohl  při  odstraňování některých těžkosti, které vznikly v souvislosti s výstavbou dopravního terminálu před nádražím  ČD,  a také i s připravovanou privátní investicí - kontejnerovým překladištěm firmy Metrans. Aktivně se zajímám o sport v našem městě, posledních šest let věnuji květnové a červnové víkendy  našim tenisovým nadějím jako nehrající kapitán. V neposlední řadě již několik let pracuji ve výboru MO KDU-ČSL Česká Třebová, dvě volební období  jako předseda. Rád se podílím na akcích pro veřejnost, jako je například Den matek či Lidový ples.  Jako patriot se těším se z každého úspěchu našeho města, nechtěl bych být  jen pasivním občanem České Třebové. Chtěl bych svým dílem přispět k tomu, aby se nám všem v našem městě dobře žilo, aby Česká Třebová byla pojmem  nejen pro nás  Třebováky ale i naše návštěvníky a hosty.  Uvítám Vaše názory a náměty pro práci. Jsem připraven na ně reagovat a také je prosazovat v orgánech města.   

                                                                                                                                   Ing. Jiří Vencl

 

Díky za každý pěkný večer

Všední únorový podvečer nabízel různé možnosti. Řada sportovních fanoušků prožívala střídavé okamžiky naděje a zklamání při utkání hokejových týmů České republiky a Kanady na Zimních olympijských hrách v Turíně, nemalý počet diváků však raději zamířil do Kulturního centra. Všichni ti, kteří se ten večer ve velkém sále sešli, měli možnost společně se studenty českotřebovského gymnázia prožít Mnoho povyku pro nic. Tak se totiž jmenovalo divadelní představení, které na motivy hry Williama Shakespeara napsali a nastudovali Tomáš Kupka a Michal Jiráský, pedagogové již zmiňované střední školy. Stejně jako obecenstvo i já jsem se velmi dobře bavil. Pečlivě jsem pozoroval výkony mladých talentovaných herců, smál se veselým dialogům upovídané Beatrice a floutkovského Benedicka, poslouchal výbornou hudbu Tomáše Kupky, prostě zažíval pocit, který Aristoteles nazýval katarzí, tedy očištěním prostřednictvím uměleckého díla. A v tu chvíli mě to napadlo.  Máme vlastně velké štěstí. Nežijeme sice ve městě se starobylým hradem, světově proslulý umělec se u nás také zatím nenarodil, nemáme dokonce ani vlastního poslance či senátora.

Máme, myslím, něco mnohem důležitějšího, řadu talentovaných a nelhostejných spoluobčanů.  Každodenně je potkáváme na ulici, parkujeme vedle nich své automobily, zdravíme je často jen ze zvyku a bez velké pozornosti. A pak je najednou večer spatříme úplně jinak. Stojí na pódiu a svým slovem či gestem, hudbou nebo pohybem nám posílají důležitý vzkaz. Připomínají nám, že do našeho života by neměly patřit jen problémy v zaměstnání, nezaplacené účty či slabomyslné výlevy některých našich politiků. Život je také radost, cit, umělecký prožitek. Je úplně jedno, jestli tento svůj postoj sdělují prostřednictvím houslí nebo elektrické kytary, slovy klasika či modernisty, baletem nebo break dancem. Důležité je, že tu jsou!

Výsledky činnosti těchto „umělců z našich řad“ naštěstí vnímá a oceňuje stále větší počet lidí. Koncerty Velkého swingového orchestru jsou beznadějně vyprodané dlouho dopředu stejně jako premiéry her divadelního spolku Hýbl, Komorní orchestr Jaroslava Kociana stabilně patří mezi tři nejlepší neprofesionální tělesa v České republice,výjimečné postavení na poli alternativní kultury zaujímá sdružení Triarius, úspěšně se prosazují mladí rockeři ze skupin Nil a Stopangin, baštou trampské a folkové písně je Česká Třebová  již několik desetiletí. Na vyjmenování všech tyto řádky pochopitelně nestačí.

Je chvályhodné, že tyto aktivity podporuje také vedení našeho města. Finanční dotace, poskytování zázemí v Kulturním centru, ale také slova poděkování a chvály jsou namístě.

Ještě lepší než slova jsou však činy. Nenapadlo Vás někdy, že vaše pobrukování se blíží parametrům sborového zpěvu, děti protančí celý den a vlastní manželka je vynikající dramatická umělkyně? Zkuste se přidat. Třeba si pak budeme moci ještě častěji popřát pěkný večer.                                                             Mgr. Josef Menšík

 

Jaké mám osobní priority pro Českou Třebovou ?

Jednou z mých osobních priorit je zaměřit se na větší využívání veřejně prospěšných prací ve prospěch města.Úřady práce jsou těmto řešením vcelku nakloněni a města nejeví velký zájem.Jedná se o drobné práce, které zvládne v podstatě kdokoli a pro městskou společnost Ekobi nejsou prioritou resp. nemá na ně dostatečnou kapacitu. Mám teď na mysli např. zametání a odplevelení chodníků, pravidelný úklid autobusových zastávek, drobné nátěry, jarní a podzimní úklidy, zimní údržbu chodníků apod. Moje vize je naprosto konkrétní, protože ve spolupráci s Úřadem práce a Ekobi jsme dvě takováto místa zřídili při osadním výboru Lhotka a již druhým rokem velmi dobře fungují. Má to samozřejmě i svoje úskalí, ne všichni akceptují nastavený pracovní režim, ale rozhodně se dají najít pracovníci, kteří vítají i tuto pracovní příležitost. Při poměrně velkém procentu nezaměstnanosti je to jedna z možností jak na určitý čas nalézt uplatnění, neztratit pracovní návyky a nebýt odkázaný jen na sociální dávky.                                                                                                                           Ing. Rudolf Sýkora

 

Mám ráda svoje město.

Mám ráda čestné, upřímné a pracovité lidi. Vážím si všech, kteří nejsou k dění ve městě lhostejní, obětují svůj volný čas a nezištně dělají něco víc než ostatní. Obdivuji všechny, kteří jakýmkoliv způsobem reprezentují naše město. Dávám přednost vzájemné spolupráci před rozhodováním jednotlivců, cením si přímého a korektního jednání.  Nemám ráda povýšenost, sobeckost a lhaní. Nemám ráda sliby, které se  nedají dodržet, nelíbí se mi stavění vzdušných zámků, které se vždy stejně  rozplynou. Držím se rčení, že méně někdy znamená více.

Jsem připravena podporovat a obhajovat vše, co bude ku prospěchu města a nás všech, podílet se na řešení problémů, které nám dělají vrásky na čele  a kterých není málo, protože mám ráda svoje město.

                                                                                                                                          Mgr. Magda Peterková

 

I když jsem od školy technicky zaměřen  a do  r.1990 jsem pracoval v letectví,

prošel jsem od té doby různá místa v různých odvětvích a získal nějaké zkušenosti. Rád bych je zúročil ve prospěch rozkvětu našeho města a jeho nejbližšího okolí i zlepšení života v něm.    

 

                                                                              Ing.Miroslav Drahoš

Světoběžník chce pracovat pro svoje město

V České Třebové jako svém rodišti se mi vždy líbilo a proto jsem se sem neustále vracel ať už jen na krátké prázdninové pobyty nebo teď snad už natrvalo. Když jsem do Japonska odcházel na osmnáct měsíců, netušil jsem, že se sem vrátím až za osmnáct let. Teď jsem tedy doma a opět pracuji jako pedagog, tentokrát už jen jako učitel jazyků. Na Dopravní fakultě Jana Pernera  Pardubické univerzity učím angličtinu a japonštinu na Gymnaziu v Litomyšli, jediné střední školy u nás, kde se japonština vyučuje Japonci, ať už jako turisté nebo umělci jsme také zavedl k nám,  protože jsem přesvědčený, že i naše město má zahraničním návštěvníkům co nabídnout.   Rád bych proto  chtěl i svými silami přispět k rozvoji České Třebové,  vždy jsem byl aktivní, ať již  v japonském městě Okajama, tak na zdejší fakultě.  Myslím, že mám co dát svému městu, budu-li zvolen jako zastupitel.

                                                                                                                          Ing. Jiří Prokop

 

Nabízím zkušenosti v sociální a vzdělávací problematice.

Chci se aktivně podílet na zlepšování kvality života v oblasti Borek"                                                                                 Mgr.  Iva Fikejsová

Během roku se nám daří realizovat zajímavý program,  který si nachází dobrou odezvu ve veřejnosti. Česká křesťanská akademie je tu proto, aby pomáhala kultivovat některé hodnoty a tradice.  Akademický rok jsme ukončili historickou exkurzí Po stopách piaristů v Litomyšli, Zde na nás čekal historik Milan Skřivánek. Pod jeho vedením jsme prošli místy spojenými s působením méně známého Řádu zbožných škol. V budově gymnázia (dnes muzea) jsme se seznámili se vznikem řádu a s jeho příchodem do Litomyšle. Poté nám kastelánka Jana Sehnalová otevřela obrovský chrám Nalezení svatého Kříže. Když jsme hleděli na ruiny interiéru a poslouchali vyprávění o složitých cestách k jeho záchraně, přece jen se nám zdálo, že se přiblížil čas, kdy bude tento skvost zase opraven a sloužit veřejnosti. V bývalé piaristické koleji jsme s úžasem obdivovali téměř neznámou Očistcovou kapli. Po seznámení  s technikami restaurování památek jsme na faře vyslechli závěrečnou přednášku Milana Skřivánka o vědeckém přínosu piaristů. Nevím, s jakými pocity odjížděli ostatní, ale já jsem prožíval nostalgii – kdysi zde existovala skupina nadšenců, kteří si dali za cíl kultivovat mladé lidi k hlubokým hodnotám a jejichž dílo zůstalo téměř opuštěno. Více ZDE

Loutkáře nemá žádné město v našem okolí .

Patřím mezi českotřebovské patrioty, kteří fandí kulturním akcím pro děti.  Patřím doé kolektivu loutkářského souboru Čtyřlístek, který se tradičně schází každé pondělí v Malé scéně. Znáte nás z dlouhé řady odpoledních (i dopoledních) představení pro děti, také z tradičních Mikulášských nadílek. V posledních letech soubor čtyřlístek opracuje právě pod mým vedením a v rekonstruované Malé scéně se opravdu zabydlil.  „Čtyřlístek“ je souborem Kulturního centra v České Třebové. Náš soubor má dvanáct členů všech věkových kategorií. Hrajeme pro  děti pohádky dvakrát ročně. Proč jen dvakrát ročně? Odpověď je taková: realizace pohádky je velice náročná. Po výběru textu musíme vybrat herce - mluviče , kteří pohádku namluví. Musíme vybrat hudbu, různé zvukové efekty, a to vše počítačově upravit. Vybereme loutky a podle postav , které představují, na ně ušijeme kostýmy. Postavy (loutky), které nám v pohádkách chybí, musíme sami vyrobit. Většinou to jsou různá zvířátka. Další práce na pohádkách jsou kulisy. Používáme kulisy prostorové nebo deskové( malované). S pomocí výtvarníka KC je také musíme vyrobit. Jakmile máme nahranou pohádku na CD, vybrané a oblečené loutky, hotové kulisy a rekvizity, můžeme začít s vlastním nácvikem pohádky. Jelikož se scházíme jednou týdně, tak pohádka je hotová pro předvedení přibližně za tři měsíce. Je to práce i fyzicky náročná. Loutka váží přibližně 1 až 3 kg (podle velikosti) a vodič loutku drží někdy a 20 minut nad hlavou, bez přestávky. V současné době jsme začali s nácvikem Předvánočních besídek, které budou 4. a 5. 12. 2010. Je to pro nás koníček a i když tomu musíme obětovat mnohé, stále nás baví. Děláme to rádi. Vždyť loutkáři v České Třebové hrají pro děti již sedmé desetiletí. Loutkáře nemá žádné město v širokém okolí.Tím se Česká Třebová může pochlubit.                                                                                                                       Libuše Němcová

Zpět  na hlavní stranu

Spojení s veřejností bude možné prostřednictvím webové stránky

www.koaliceproct.eu , další materiály budou prezentovány postupně ve výlohách lékárny ANNA na Novém náměstí a v prodejně Probit - elektro v Nádražní ulici

 

Naše elektronická adresa: koaliceproct@seznam.cz  

   

Naše heslo:  NASLOUCHAT  LIDEM           

Nebojíme se názorů veřejnosti, naopak si jsme vědomi, že bez jejich znalosti nelze dělat dobrou komunální politiku.                      

 

Zpět  na hlavní stranu